Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho bolavého prožila v posledních letech kapela kolem Nicka Van Dyka. Nebyl by to ale principál a hlavní tahoun REDEMPTION, aby všechno prožité nepřetavil do vlastních představ o progresivním metalu, který by neměl urazit ani v roce 2018, tedy do nového materiálu. Dlouhá cesta směrem ke dni, světlu a lepším zítřkům tak může začít… a má nového vypravěče!
Největším překvapením je bezesporu nový muž za mikrofonem, neboť jím není nikdo jiný než mozek švédských EVERGREY Tom Englund. Překvapivé spojení, ale hned s prvními tóny jeho hlasu vám dojde, že volba to byla naprosto logická. Navíc, stejně jako v případě jeho předchůdce Raye Aldera, tady Englund nezní jako zpěvák EVERGREY, nýbrž REDEMPTION. Van Dyk má zjevně podobný dar jako Fin Zierler a díky svému vedení melodických linek je schopen i z jasně identifikovatelných hlasů dostat polohy, v nichž jsme je dosud neznali. Nový zpěvák tedy určitě funguje.
Budeme-li pátrat po změnách v obsaženém materiálu, mnoha se jich nedopátráme. Zjevně podle hesel, neopravuj něco, co funguje a ševče, drž se svého kopyta. REDEMPTION mohou zvukově znít aktuálně, největší inspirací jim však stále jsou především DREAM THEATER v dobách své největší slávy. Takový ten devadesátkový prog/power metal, však víte…
Nový materiál přichází v krátkém rozmezí dvou let od příjemného minulého zápisu „The Art Of Loss“, a tak by se člověk mohl obávat ztráty dechu a méně kvalitního materiálu, ale to se naštěstí neděje. Samozřejmě i aktuální nahrávka obsahuje slabší místa a obyčejnější položky typu „Little Man“, titulní skladby nebo třeba bonusu „Noonday Devil“, ale spíše než o nějaký odpad se tady jedná o příliš tradiční vedení skladeb, či hodně (v rámci diskografie i žánru jako takového) fousaté postupy nebo melodie. Á propós, REDEMPTION rozhodně nikdy nebyli a nebudou žádnými trendsettery, pokud se jim však povedou skladby jako „Impermanent“ s hitovým refrénem, povedená klipovka „Someone Else´s Problem“ nebo typicky mrazivá skorobalada „And Yet“, lze si jen pochvalně pobrukovat.
A tak vlastně záleží jen na tom, zda tenhle typ progu můžete nebo ne. Fanoušci REDEMPTION dostanou přesně to, co chtějí slyšet, s hlasem, na který nebudou mít žádný problém si zvyknout, navíc když většina z nich stejně poslouchá i Englundovu domovskou skupinu, protože stylově si jsou obě tělesa hodně blízká. Osobně mám na „Long Night's Journey Into Day“ oblíbené skladby, i skladby, které mi jen prosviští uchem. Přes jistou repetitivnost materiálu však rozhodně převažuje dobrý pocit. Však zkuste na vlastní slechy.
1. Eyes You Dare Not Meet In Dreams
2. Someone Else’s Problem
3. The Echo Chamber
4. Impermanent
5. Indulge In Color
6. Little Men
7. And Yet
8. The Last of Me
9. New Year’s Day (U2 cover)
10. Long Night’s Journey Into Day
11. Noonday Devil
12. Someone Else's Problem (radio edit)
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.